- Information
- AI Chat
Kopie souboru 7 Litosférická SLOŽKA Fyzickogeografické Sféry
Ekonomická geografie (BPR_EKGE)
Masarykova univerzita
Preview text
7. LITOSFÉRICKÁ SLOŽKA FYZICKOGEOGRAFICKÉ SFÉRY
VZNIK PEVNIN A OCEÁNŮ
- Pangea byla asi před 570 miliony let obklopena praoceánem Panthalassou
- na konci prvohor: vznik Laurasie na severu a Gondwany na jihu, rozdělovalo je moře Tethys
- z Laurasie → Severní Amerika, Evropa a Asie
- z Gondwany → Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida
- v poslední fázi vývoje pevnin se připojil Arabský poloostrov a Přední Indie k Asii
ZEMSKÉ JÁDRO
- směs železa a niklu (nife)
- tvoří 31% hmoty Země I. vnitřní jádro (pevné, 4700 °C) → II. přechodné → III. vnější (od 2900 km, polotekuté = plastické)
uvnitř Země - vznik endogenních pochodů - pochody radioaktivního rozpadu, tavení hmot za vysoké teploty a tlaku, přemísťování hmot - uvolňuje se energie z nitra Země (zemětřesení, sopečná činnost...)
- PLOCHY DISKONTINUIT (nespojitostí)
- rozhraní mezi obaly
- výrazné změny vlastností → teplota, tlak, hustota, rychlost a směr zemětřesných vln Mohorovičičova, Gutenbergova
Gutenbergova plocha nespojitosti
ZEMSKÝ PLÁŠŤ
- tvořen křemičitany, oxidy železa a hořčíku
- svrchní, střední a spodní plášť
- od hloubky 35 km až do hloubky 2900 km
- tvoří 67% hmoty Země
- vznik tektonických procesů - pohybují se po ní litosférické desky magmatické krby (25-30 km) astenosféra (200 km) = natavené horniny
Mohorovičičova plocha nespojitosti (oddělení kůry a pláště)
ZEMSKÁ KŮRA
- průměrná mocnost je 35 km - v Himaláji až 80 km, 6 km v hlubinách oceánu
- tvoří 1,5% hmoty Země
- tvořena lehkými horninami, oxidy křemíku, hliníku (sial)
- tvořena prvky (v čisté podobě Al, Pt) → prvky tvoří nerosty (minerály - křemen) → nerosty tvoří horniny = jsou základní stavební jednotkou zemské kůry
- vystavena vnějším (exogenním) vlivům = voda, vítr, teplota, rostlinstvo, živočišstvo
- tvořena vrstvou: žulovou, čedičovou
DĚLENÍ HORNIN PODLE PŮVODU
vyvřelé (magmatické) - vznik krystalizací magmatu - magma = křemičitanová žhavotekutá s pohlcenými vodními parami a těkavými plyny - magma na povrchu se nazývá láva dělíme podle místa tuhnutí: hlubinné vyvřeliny → nerosty jsou plně vykrystalizované a rozeznatelné - žula (hornina) žilné vyvřeliny → utuhly v puklinách, plně vykrystalizované - aplit (hornina) výlevné vyvřeliny → utuhly na povrchu, plně vykrystalizované, celistvá základní hmota – čedič, znělec
usazené (sedimentární) - vznikají rozrušením (erozí = zvětrávání) a opětovným ukládáním materiálu = sedimentací zvětrávání = první fáze vzniku usazených hornin - fyzikální zvětrávání - mechanické rozrušování hornin na menší úlomky - nemění se chemické složení hornin - chemické zvětrávání - je způsobeno vodou, vzdušným kyslíkem, CO - horniny se mění hydrolýzou, oxidací.. zvětraliny jiného chemického složení
úlomkovité sedimenty - pískovec, slepenec chemické - vápenec, travertin biogenní - uhlí, ropa
přeměněné (metamorfované) - vznik: přeměnou hornin v hlubinách zemské kůry za vysoké teploty a tlaku - změny chemického složení - ruly, svory, fylity
Zemská kůra je tvořena z 95% vyvřelými horninami. Na zemském povrchu a dně moří a oceánů ale převládají usazené horniny.
PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ ZEMSKÉ KŮRY
pevnina (souš): části zemské kůry vystupující nad hladinu světového oceánu - kontinenty - největší bloky pevniny - ostrovy - menší části pevniny obklopeny mořem či oceánem
Světový oceán = propojení moří a oceánů. Poměr mezi plochou pevniny a světového oceánu je 29% : 71%.
PEVNINSKÁ ZEMSKÁ KŮRA
= mocnost: 20-80 km, tvoří 64% celkového objemu zemské kůry → sedimentární vrstva → žulová vrstva (granitická) → čedičová (bazaltová)
- je starší než oceánská
- tvoří jádra pevnin (štíty), které jsou nejstabilnější části zemské kůry
- baltský, kanadský, africký, indický, australský...
- platformy se přimykají ke štítům – Ruská tabule
- epiplatformy → platformy rozlámány ve třetihorách - Ťan-Šan
- nejmladší části pevninské kůry leží na kolizních hranicích litosférických desek
- Himálaj, Kordillery, Andy, Alpy...
transformní rozhraní (vedle sebe) - zemětřesení Svatoondřejský zlom (blízko LA)
ENDOGENNÍ POCHODY
horotvorná činnost vrásová pohoří - v místech střetu desek, povrch se zprohýbá bočním tlakem → vzniká vrása - antiklinála (sedlo vrásy, vrchol), synklinála (koryto vrásy, údolí) - část mezi: rameno vrásy (10m - 100 km) - vrásové příkrovy: nakupení vrás do složitých útvarů - Alpy - vrásnění hercynské, kaledonské (prvohory), alpinsko-himalájské (třetihory) kerná pohoří - horniny se v zemské kůře působením bočních tlaků neprohnou, ale rozlámou → kry: části litosféry, které jsou omezeny zlomy - navzájem se mezi sebou pohybují → vznik kerných pohoří => když se jednotlivé kry pohybují nahoru nebo dolů - hrásť, příkopová propadlina - zarovnané vrcholy, prudší svahy sopečná pohoří (při vzniku sopky)
vulkanismus (sopečná činnost) - jev, při kterém dochází k vývěru magmatu, plynů, sopečného materiálu ze sopky (vulkán) - žhavé magma (1300°C) vytékající z kráteru (jícnu) sopky = láva - sopky: Etna, Hekla, Popocatépetl, San Pedro magma: kyselé: hodně plynů a SiO2, velké exploze (až 80 km/h), oblasti subdukčních zón bazické: zásadité, málo plynů, poklidně vytéká (př. Havaj)
- při výbuchu se uvolňují úlomky hornin, sopečný prach = pyroklastika
- výbuch může být tak obrovský (masivní), že se stěny sopky propadnou → vznik kalder
- sopečné plyny - jedovaté (ne vždy)
- laharové proudy - v tropech => pyroklastika + voda (déšť) + bahno
projevy sopečné činnosti: gejzíry - teplá nebo horká voda (Nový Zéland, Island, Yellowstonský park) vytápění skleníků - kolem sopky - geotermální voda (prameny)
zemětřesení - jev, při kterém se otřásá zemský povrch (Čína, Indonésie, Írán, Japonsko) - náhlé uvolnění energie při styku litosférických desek - vyskytuje se tam, kde vulkanismus - měření pomocí Richterovy stupnice - veličina: magnituda hypocentrum → místo vzniku zemětřesení (uvolnění energie) v hloubce i několik set km pod povrchem epicentrum → místo nejprudších otřesů na zemském povrchu, přímo nad hypocentrem ohnisko zemětřesení → úzká oblast kolem epicentra, která byla zemětřesením postihnuta
- čím je hypocetrum blíže povrchu, tím je zemětřesení větší
- mělké zemětřesení - hypocentrum do 70 km pod povrchem (80 % zemětřesení)
tektonické zemětřesení (většina): litosférické desky, kry sopečná zemětřesení: vlivem sopky řítivá zemětřesení: oblasti, kde probíhala těžba surovin (lidská činnost)
Kopie souboru 7 Litosférická SLOŽKA Fyzickogeografické Sféry
Course: Ekonomická geografie (BPR_EKGE)
University: Masarykova univerzita
