- Information
- AI Chat
Postup_tvoření_map_v_PxMap
Ekonomická geografie (BPR_EKGE)
Masarykova univerzita
Preview text
Pomůcka pro tvorbu kartogramů a kartodiagramů do předmětu Ekonomická geografie: Ekonomická geografie je disciplína, která se zabývá lokalizací, distribucí a prostorovou organizací (socio)ekonomických aktivit. Správné pochopení příčin a souvislostí lokalizace a rozložení těchto aktivit, faktorů, které ovlivňují prostorovou organizaci aktivit nebo pravidelností, které jsou pro ně typické atd., velmi usnadňuje možnost studovat (a zachytit) je v mapě. Následující text je třetí verzí návodu, který by studentům měl usnadnit vytvoření jednoduchých tematických map – kartogramů a kartodiagramů v aplikaci PX-Map. Text je třeba brát jako pracovní verzi, která bude dále doplněna a rozšířena v reakci na kontroly map, nejčastější chyby či případné nejasnosti. Text obsahuje výňatky ze skript Tematická kartografie od J. Kaňoka, článků v časopise GEOBUSINESS od dvojice autorů J. Kaňok, V. Voženílek, elektronických verzí přednášek z kartografie O. Čerby a ukázky ze školních atlasů Evropy od Kartografie Praha a TERRY. Především kapitola týkající se zásad tvorby map je jen velmi zjednodušeným a zestručněným výtahem, přizpůsobeným možnostem aplikace PX-Map, potřebám předmětu BPR_EKGE a účelu, pro nějž jsou velmi jednoduché mapy zhotovovány. Obsah: 1. Funkce programu PX-Map 2. Vybrané zásady tvorby tematických map 3. Postup při vytvoření mapy v PX-Mapu 1 1. Funkce programu PX-Map 1 Popis Hlavní okno aplikace je rozděleno na dvě poloviny, v pravé části je to mapové okno - zobrazení určitého vybraného tématu (jevu) v mapě, levá část je pak příčně rozdělena na zobrazení legendy (vlevo nahoře), dostupná témata (uprostřed; odpovídají sloupcům v tabulce s daty, kterou jste připojili – viz kapitola 3, přepínáte se mezi nimi kliknutím myši) a zobrazením názvu souboru/-ů vektorových hranic území (v tomto případě Verden – norsky svět), do nichž jsou načtena data z připojené tabulky. Velikost těchto oken lze měnit myší, jak ukazuje posuvník cca uprostřed obrázku 1 – nastavená velikost oken popř. zoom v mapě potom ovlivňuje výsledek Exportu nebo kopírování přes nabídku Edit – viz níže. 1 Nabídka File Otevřít nový soubor Uložit soubor s příponou .pxo – uloží všechna nastavení (intervaly, barevnou škálu legendy atd.) Export do jednoho ze tří formátů (.bmp, .wmf, .png) – exportuje zvlášť mapu, legendu a barevnou škálu Tisk Ukončení programu 1 Nabídka Edit Zkopíruje do schránky hlavní pole mapy Zkopíruje do schránky legendu Zkopíruje do schránky barevnou škálu (stupnici) legendy Zkopíruje do schránky text legendy – čísla označující hranice intervalů Zkopíruje do schránky název mapy – jde o název tabulky s daty, kterou jste připojovali, tzn. u prvního kartogramu je název „Data_obyvatelstvo“ Příkazy nabídce Edit kopírují uvedené části mapy do schránky (stejná funkce jako Ctrl C) a poté je můžete vložit do jiné aplikace (Malování, Word apod.) pomocí kombinace kláves Ctrl V (funkci kopírování přes schránku nemusí podporovat všechny aplikace). 2 1.6 Záložka Symbol map (pro tvorbu kartodiagramu): V poli Input new percentage měníte velikost značek, použitých k vyjádření zvoleného jevu. Hodnota 10 znamená, že celková plocha všech použitých značek pokryje 10 % celkové rozlohy všech států (tedy 10 % souše). Podle potřeby hodnotu snižte a značky budou v mapě zabírat méně místa nebo naopak. Change color – změna barvy použité značky. Pro obě záložky je společné tlačítko View Data Distribution (ve spodní části), které slouží k zobrazení rozložení hodnot daného jevu. V podstatě jde o jednoduchý spojnicový graf, kde na ose y jsou jednotky daného jevu (v tomto případě miliony obyvatel), na ose x jsou potom seřazeny statistické jednotky (státy) od těch s nejnižší hodnotou po ty s největší hodnotou (zleva doprava) a červená linie spojuje jejich hodnoty. Dole je potom uvedeno 7 základních statistických charakteristik souboru: Count – počet jednotek (států), za které jsou dostupné údaje Max – maximum Min – minimum Mean – průměr Median – medián (střední hodnota) Std Dev. – směrodatná odchylka Sum – suma Tlačítkem Copy Statistics je možné je zkopírovat do schránky a přes Ctrl V vložit do jiné aplikace. 1.6 View Data Distribution 4 1.6 Nastavení barvy Nastavení barvy se provádí buď výběrem v levé části okna z přednastavených Základních barev a Vlastních barev (je možné je nadefinovat) nebo v pravé horní části okna kliknutím myši do barevného pole (aktuální pozici označuje černý křížek) a posunem jezdce ve sloupci zcela vpravo (černý trojúhelník) nebo v pravé dolní části okna zadáním číselných hodnot do políček barevných schémat. K dispozici jsou dvě schémata: Odstín-Sytost-Světelnost Červená-Zelená-Modrá Je jedno, které si vyberete, ovšem schéma Odstín-Sytost-Světelnost je zřejmě jednodušší na představivost a pochopení a je tak vyšší pravděpodobnost, že získáte barvu, kterou jste zamýšleli. Aktuální výsledek výběru barvy pak označuje okénko s kurzorem myši (šipka), pokud jste s výběrem spokojeni, odkliknete OK a barva je přidána do legendy. 1 Nabídka Help (obsahuje Nápovědu a informace o programu) 1 Ikony na hlavním panelu Ikony označují vždy některý z příkazů z výše popsaných nabídek. Po podržení kurzoru myši na ikonou se objeví příkaz, kterému ikona odpovídá. 5 2.1 Zásady tvorby legendy Legenda tematické mapy musí být: Úplná – co je v mapě, musí být v legendě a naopak. V souladu s označením na mapě – přesně tak, jak je znak proveden v mapě, musí být i v legendě (barva, velikost, struktura a orientace znaku/diagramu apod.). Nezávislá – každému objektu v mapě je přiřazen pouze jeden kartografický znak (v legendě např. nemůže být znak pro elektrárny a ještě jeden znak pro jaderné elektrárny – všechny jaderné elektrárny v mapě by pak bylo možno označovat buď jedním, nebo druhým znakem. Uspořádaná – pokud znázorňovaný jev má logickou strukturu, hierarchii a posloupnost, legenda by ji měla respektovat (viz např. ukázka Jazyky v Evropě v části 2). Srozumitelná – dobře čitelná a zapamatovatelná s ohledem na okruh budoucích uživatelů Soulad s označením na mapě v zásadě zajistí PX-Map automaticky (pokud při dokončování mapy v další aplikaci již do barev nebo provedení diagramů nijak nezasahujete). U zásady úplnosti je třeba si pohlídat, aby do každého vytvořeného intervalu spadala alespoň jedna statistická jednotka (stát) a také aby každý interval (tzn. státy, které do něj spadají) byl v mapě při používaném měřítku viditelný. Zásadu nezávislosti a uspořádanosti je třeba hlídat především u kvalitativních jevů. U kvantitativních, kterých je v mapách do semináře většina, by to snad neměl být problém. Srozumitelnosti (resp. zapamatovatelnosti a čitelnosti) legendy u kvantitativních jevů dost napomáhá stupnice členěná v „okrouhlých“ hodnotách, obzvlášť pokud jsou intervaly pravidelné, např. 0-19, 20-39, 40-59 atd., ovšem zdaleka ne vždy je takové členění možné/vhodné (viz část 2) 2 Použití barev Správné použití barev závisí na vlastnostech znázorňovaného jevu a účelu mapy, přičemž velmi důležitým aspektem je psychologické působení barev (viz tab. 1) 2.2 Psychologické působení barev Charakteristika barvy Studená Teplá nebo aktivní Pasivní nebo regresivní Slabá Stabilní Silná nebo kladná Neutrální Progresivní Záporná Používané barvy ve stoupajícím pořadí azurová, ultramarínová, tmavě modrá, fialová purpurová, oranžová, žlutá, světle zelená modrá, zelená fialová, modrá zelená a žlutá žlutá, oranžová, purpurová žlutá oranžová, purpurová tmavě zelená, modrá Podle jejich povahy lze rozlišovat dva základní druhy vizualizovaných jevů (a tedy i typy barevných stupnic) Kvalitativní jevy Kvantitativní jevy, které lze dále členit na - Sekvenční (konvergentní) – hodnoty jevu rostou od počátečního bodu (od nuly) jedním směrem - Divergentní – hodnoty jevu rostou od počátečního bodu (od nuly) oběma směry (mohou být kladné i záporné), tzv. dvoukoncová data V obou případech, kvantitativním i kvalitativním, existuje ještě zvláštní varianta, kdy se rozlišují pouze dvě hodnoty (resp. dvě skupiny hodnot) – jev (stupnice) binární. 2.2 Parametry barvy Základními parametry barev jsou: barevný tón/odstín, sytost, světelnost/jas. Barevný tón/odstín – vlastnost barevného vjemu charakterizovaná vlnovou délkou, označovaná názvem barvy (modrá, červená, zelená atd.). Rozlišují se dvě skupiny barev: Pestré – červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá a fialová Nepestré – černá, bílá a odstíny šedi 7 Sytost – vlastnost barevného vjemu, který určuje jeho rozdílnost od vjemu nepestré barvy – tzn. (zjednodušeně), jak mnoho se barva liší od šedé. Podle sytosti se rozlišují barvy syté a bledé. Jas/světelnost – udává relativní čistotu barvy. Je definována jako vlastnost vjemu, který umožňuje, aby byl vyhodnocen jako vjem nepestré barvy v rozsahu od velmi temné do velmi jasné – tzn., opět zjednodušeně, do jaké míry barevný tón obsahuje příměs bílé nebo černé barvy. Podle jasu se rozlišují barvy světlé a tmavé. Základní pravidla, která je nutné respektovat, zní: Kvalita se znázorňuje pomocí tónu barvy (odstínu), přičemž sytost a světelnost se zpravidla nemění, pokud není třeba některé objekty/znaky vyzdvihnout. Kvantita se znázorňuje pomocí jasu a sytosti barvy, přičemž s intenzitou jevu stoupá intenzita barvy (změna sytosti a světelnosti). Barevná stupnice je v jednom barevném tónu (např. v modré) nebo tvoří přechod mezi dvěma sousedními/blízkými tóny (např. od žluté po červenou, od žluté po tmavě hnědou apod.) Na určité jevy se používají dané (zaužívané) škály barev Na barevných tematických mapách se pro vyjádření hodnoty jevu používá tzv. pestrých barev, barvy nepestré jsou používány pro: o černá – popis a hranice území, o šedá (světle) – „nejištěno“, „neobydlená území“ atd. o bílá – podklad (lepší ovšem je, když je podklad nějakou velmi světlou pestrou barvou – zpravidla světle žlutý nebo světle modrý – potom je možné i bílou barvu použít pro vyjádření „nezjištěno“, „neobydlená území“ atd., ovšem na bílém podkladu ne) Přehled barevných schémat podle povahy vizualizovaného jevu Častou chybou je špatně zvolené barevné schéma vzhledem k povaze jevu – u kvantitativních divergentních jevů musí být záporné a kladné hodnoty vždy odlišeny pomocí teplé a studené barvy – buďto s ostrým přechodem (a), přičemž hodnota 0 (resp. 0,0) se považuje za počátek prvního kladného intervalu (první záporný interval tedy začíná hodnotou -1 (resp. -0,1), nebo v odůvodněných případech s přechodovým intervalem (b) – může se použít v případech, že větší množství statistických jednotek i v delším časovém období vykazuje střídavě kladné nebo záporné hodnoty (osciluje kolem nuly) – v takovém případě se pro střední/neutrální interval volí zpravidla žlutá barva. U symetrických stupnic by intenzita teplé a studené barvy v jednotlivých intervalech měla navzájem odpovídat, tedy červená u intervalu 0,0-0,9 by měla mít stejnou intenzitu jako modrá u intervalu -0,1- -0,9. a) b) -3 -2 -1 0 1 2 3 -7 -5 -3 -1 1 8 3 5 7 Graf 1 Vztah mezi počtem statistických jednotek a doporučeným počtem intervalů stupnice m = √n m ≤ 5 log n m ≈ 1 + 3,3 * log n 16 15 14 13 12 11 10 m 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 10 30 50 70 90 110 130 150 170 190 210 230 250 n Zdroj: J. KAŇOK (1999), vlastní zpracování Tyto vzorce ovšem není možné brát jako dogma, počet intervalů ještě vždy ovlivňuje také účel mapy a rozložení hodnot daného jevu. V případě map světa by to nemělo být méně než 5 intervalů, vzhledem k omezeným možnostem PX-Mapu potom ne více než 7 intervalů. Tedy i křivka s nejplošším průběhem (m ≈ 1 + 3,3 * log n) by měla být vnímána spíše jako strop, který překročíte jen v odůvodněných případech. 2.3 Dělení stupnic V tematické kartografii se používá nejčastěji dělení stupnic na intervalové a funkční (funkční stupnice slouží pro diagramy, v PX-Mapu není možno její tvorbu ovlivnit, proto jí dále nebude věnována pozornost). Intervalové stupnice se dále dělí na: a) plynule navazující: o konstantní (aritmetická stupnice, všechny intervaly mají stejnou velikost – equal interval) o pravidelně rostoucí/klesající (geometrická, logaritmická stupnice… obecně všechny pravidelně rostoucí/klesající teoretické řady, např. 0,0-4,9; 5,0-14,9; 15,0-29,9 atd.) o nepravidelné (stupnice, kde je část intervalů pravidelná a část ne, nebo stupnice sedlová apod. – viz níže v textu) skokové (s hiátem, přerušením/mezerou) – stupnice, kde je jeden nebo více intervalů vypuštěno – důvodem bývá příliš velký rozptyl hodnot sledovaného jevu, ale nepoužívá se příliš často, protože zhoršuje srozumitelnost (snadnost čtení) legendy a mapy. Pro použití v mapách do seminářů EKGE budete nejčastěji používat zřejmě stupnice, kde na sebe intervaly plynule navazují (bez hiátu). V závislosti na pravidelnosti nebo nepravidelnosti rozložení jevu se volí stupnice s konstantní velikostí intervalu, pravidelně rostoucí nebo pravidelně klesající velikostí intervalu nebo v odůvodněných případech s nepravidelnou velikostí intervalu (oba krajní intervaly se zpravidla nechávají „otevřené“, tzn. nejnižší interval např. „19,9 a méně“ a nejvyšší potom „80,0 a více“). Pro zjištění rozložení hodnot jevu je nejlepší zkonstruovat histogram (návod je v části 3), který zobrazuje četnost statistických jednotek v předem zvolených kategoriích (intervalech). Například níže uvedený histogram zobrazuje rozložení hodnot podílu primárního sektoru na celkovém HDP v zemích světa (fialové sloupce) – na ose x jsou pravidelné třídy (intervaly) 0,0-9,9 %; 10,0-19,9 % atd., na ose y potom četnosti, tedy počty statistických jednotek (států) náležejících do dané třídy (intervalu). Pokud si představíte, že by soubor byl výrazně větší než cca 170 států a byl by tříděn do stále užších intervalů (užších sloupců) v ideálním případě by výsledkem byla hladká křivka (černá křivka protínající histogram), tzv. frekvenční funkce, která představuje teoretické rozdělení četností souboru. 10 2.3.2 Histogram podílu primárního sektoru na celkovém HDP (v %) v zemích světa (průměr let 2003-2004) 100 90 81 80 Četnost 70 60 50 41 40 30 22 15 20 8 10 2 1 1 50,0-59,9 60,0-69,9 70,0-79,9 0 0,0-9,9 10,0-19,9 20,0-29,9 30,0-39,9 40,0-49,9 Třídy Četnost Zdroj: FAO Statistical Yearbook 2005-2006. FAO, 2007 Od teoretického rozdělení souboru se potom odvíjí možnosti (a vhodnost) použití stupnic jak ukazuje obr. 2.3.2, který zachycuje nejčastější rozdělení – na ose y jsou četnosti, na ose x je potom navrhované dělení stupnice (intervaly) – stupnice uvedené jako a) jsou nevhodné, jako b) vhodné. 2.3.2 Teoretická rozdělení a stupnice 1) 4) 2) 5) 3) 6) Zdroj: J. KAŇOK (1999) Tato nejčastější rozdělení jsou: 1) a 2) Normální rozdělení a ploché normální rozdělení. Průměr (xprům) je zároveň nejčetnější hodnotou souboru a většina statistických jednotek je seskupena kolem průměru) – pro toto rozdělení se nejčastěji používá stupnice odvozená od průměru a směrodatné odchylky (s) – k hodnotě průměru se přičítají (odečítají) hodnoty směrodatné odchylky, čímž vznikají hranice intervalů. Je možné přičítat i dvojnásobky s (v případě plochého normálního rozdělení viz případ 2) nebo části s, např. ½ nebo ¼ v případě špičatého normálního rozdělení. Vlastností těchto stupnic je, že celý soubor dělí na intervaly s nadprůměrnými (přičítáním násobku s) a podprůměrnými hodnotami (odečítáním násobku s). Zároveň ovšem dochází v oblasti průměru (vrcholu křivky) k rozdělení blízkých hodnot (tzn. statistických jednotek se společnými vlastnostmi v daném jevu) do dvou intervalů, což není vždy žádoucí – proto je možné použít variantu, kdy střední interval je vymezen hranicemi xprům – s a xprům + s (průměr je tedy 11 2 Ukázky map Na vybraných ukázkách si všímejte použití barev (výběr barvy, provedení – zpravidla se vyhýbá příliš sytým barvám) a stupnic (pravidelných, nepravidelných). Ukázky jsou ze školních atlasů Evropy od Kartografie Praha a TERRY, Atlasu obyvatelstva SR 13 14 16 17 3. Postup při vytvoření mapy v PX-Mapu 3 Stažení dat a jejich načtení do PX-Mapu Z IS si stáhnete data pro konkrétní mapu, cesta je - Studijní materiály předmětu ESF:BPR_EKGE=>Učební materiály=>Mapy zadání a např. Mapa1_obyvatelstvo. Txt soubor s popisem „Data pro kartogram“ (v tomto případě pojmenovaný Data_obyvatelstvo, příště např. Data_zemědělství) si stáhnete na disk, třeba do adresáře PX-files, který se Vám vytvořil při instalaci PX-Mapu. Pokud jste při instalaci nic neměnili, bude tento adresář v umístění jako na obrázku níže – na disku C, ve složce Program files a složce PX-Map. Pokud vám do této složky nelze uložit, musíte si pro ni nastavit práva, nebo soubor uložit jinam. Spustíte PX-Map a v nabídce File kliknete na Open, v levé části nejprve vyhledáte na disku složku PX-files (popřípadě jinou, kam jste v předchozím kroku uložili data) a v pravém okně se Vám potom nabídnou tabulky (propojené s vektorovými vrstvami hranic), které můžete otevřít, mezi nimi by měl být i uložený soubor Data_obyvatelstvo Z následující nabídky i vyberete, zda chcete tvořit Choroplet map (kartogram) nebo Symbol map (kartodiagram). Typ dat/hodnot uvedený v závorce indikuje, které z kartografických vyjádření se pro co hodí. 3 Analýza dat a volba stupnice (intervalů) Pro analýzu rozložení hodnot jevu slouží excelovský soubor s primárními daty, který najdete vždy ve stejné složce v IS jako zadání (v tomto případě Zdroje a vysvětlivky-obyvatelstvo), kde můžete data libovolně třídit, řadit a 19
Postup_tvoření_map_v_PxMap
Course: Ekonomická geografie (BPR_EKGE)
University: Masarykova univerzita
- Discover more from:
